Ideální společnost

Ideální společnost

Může člověk za svou chudobu? A je bohatství většinou nepoctivé?

Ekonomická reforma otevírá otázky vlastnictví a s ním spjatých zájmů, jako jsou problémy uplatnění na trhu práce a postupu (nebo sestupu na žebříčku životní úrovně. Všechny probíhající změny nějak přispívají k tomu, co zůstává v pozadí a zpětně na ekonomiku působí: společenská struktura či sociální rozvrstvení. Sociální struktura je výsledkem konfliktů a kompromisů mezi formální rovností a faktickou nerovností: jsme si rovni jakožto občané a nerovni jakožto vlastníci a pracovníci.Zakladatel klasické ekonomie Adam Smith byl přesvědčen, že kdykoli se sejdou obchodníci, hned využijí příležitosti k tomu, aby se domlouvali o cenách a intrikovali proti zákazníkům. Sociální vztahy považoval za škodlivé pro soutěž a trh, na němž by se měli setkávat lidé racionální a na sobě zcela nezávislí. V tom byl ekonomií následován až po naše časy. Modelové monstrum neoklasické ekonomie, totiž „ekonomický člověk“, je podle předpokladů univerzální, žije v přítomnosti, bez paměti a schopnosti předvídání, izolován od ostatních. Sociální zakotvenost a společenské vztahy pro něj neexistují, tudíž je ve svém rozhodování naprosto svoboden.

„Ekonomický člověk“ je fikce

Předpoklady, na nichž je založena konstrukce „ekonomického člověka“, jsou svůdné, nicméně fiktivní. Ve skutečnosti lidské jednání není vedeno jen maximalizací užitečnosti, ale také morálními zásadami. Je založeno na…