Pár dobře utajených filmů

Pár dobře utajených filmů

Film Jamese Ivoryho Howard's End běžel čtrnáct dní v malém sále pražského kina Praha. Byl vyprodaný. Těm, na které se nedostalo, vysvětlovala uvaděčka: "Rádi bychom ho hráli dál. Ale Pražský filmový podnik sem od zítřka nasazuje americký akční film."Howard's End měl ale v podstatě štěstí ve srovnání s mnoha dalšími filmy, které distribuce v posledních měsících zakoupila: Pokud se vůbec objeví v programech, pak jen ve velkých městech, a to ještě ne vždycky. Některé byly zakoupeny pro filmové kluby a dostihnout je se podaří jen nemnoha vyvoleným. Ze zájemců o dobré filmy se u nás stala skupina štvanců, ale jejich počet je přinejmenším v Praze podceňován: vytrvalými náročnými diváky tu nejsou jen Češi, ale také početná americká enkláva. Jenže distribuční firmy jdou společně s majiteli kin cestou nejmenšího odporu. Pro ně jsou tu kinosály především proto, aby se v nich odehrál co největší počet představení hollywoodských filmů. Jedině ty zaručují stálý zdroj příjmů, protože obíhají v mnoha kopiích zároveň. Z vynikajícího měsíčníku Filmový přehled, redigovaného Tomášem Bartoškem, lze vyčíst, že dobrých filmů nekupujeme až tak málo. Avšak převážně na ně padá prach na policích skladů.

Všechno je to umělé, a přece pravdivé

Malý sál kina Praha nedávno uváděl film Aki Kaurismäkiho Bohémský život. Než se na něj dostali ti, kdo se o něm doslechli, také zmizel z programu. Přitom Kaurismäkiho dnes nemůže obejít nikdo, kdo chce seriózně…