Zabíjet, nebo být zabit

Zabíjet, nebo být zabit

Jak žijí lidé v Republice Srbské v Bosně

Cesta po Republice Srbské v Bosně musí začít v Bělehradu. Musí vést přes Bosanskou Raču, kde kodrcající vláček překročí Sávu a uličkou ve vagónu projde voják kontrolující doklady. A pak už následuje bosenská Posavina, jeden z krajů, které mají pro válku klíčový význam. Pro Srby představuje úzkou šíji, jež je spojuje s „mateřskou zemí“, a navíc Republiku srbská Krajina (na obsazeném chorvatském území, se střediskem v odlehlém Kninu) s Baranjí ve východní Slavonii. Pro loňské spojence Chorvaty a Muslimy znamenal naopak přímý komunikační spoj Chorvatska a centrální části Bosny. Proto zde hned na jaře 1992 propukly těžké boje a teprve koncem června oblast ovládly srbské jednotky.Nejužší místo koridoru dodnes představuje několik prvních kilometrů silnice po výjezdu z Brčka ve směru na Bosanski Šamac. U každé odbočky visí tabule s nápisem „Válečná zóna“. Nerespektování těchto značek se projeví okamžitě: stačí ujet slabé dva kilometry a ocitnete se v první bojové linii.

Mezi dvěma frontami

Přestože si zdejší kraj vrchovatě užil válečného strádání, letos se sem pomalu vrací život. Ranní autobus, který projíždí „válečné zóny“, sváží děti do Brčka do školy. Centrum města není zvlášť poškozeno, jen na ulicích panuje nezvyklé ticho a prázdno. Kolemjdoucí muž, jenž podle všeho kšeftuje s cigaretami, se dává ochotně do řeči a doprovází mě k poničenému mostu přes Sávu. Zato důvěru ženy,…