Urážka básníka

Urážka básníka

Jde mi o problém, který se už mnohokrát v uplynulých měsících projevil na stránkách mnohých tiskovin, včetně těch, které se považují za nositele kultury. Popsal bych ten problém či jev jako - „volný lov na Diviše“.Naposledy to došlo tak daleko, že Jan Lukeš v Lidových novinách (Národní 9, strana II, čtvrtek 7.října 93) přímo demaskuje Ivana Diviše a tvrdí, že některé formulace z jeho rozhovoru (Jsem člověk krvežíznivý a pomstychtivý, Respekt č.40) nejsou přijatelné ani jako licence básnická, natož občanská. „Je to výplod choré duše, šířící nezodpovědně svou infekci i na ty, kteří uprostřed labilního světa dneška uchovávají alespoň zbytky zdravého rozumu,“ napsal pan Lukeš - a mně nezbylo, než se tímto ozvat.Za A) viním pana Lukeše z nedostatku úcty k básníkovi, kterou projevil tím, že zatímco Diviš mu ve svém „respektovém“ rozhovoru dal do ruky všechny zbraně, včetně přiznání mučivého boje s duševní nemocí a včetně krutě doznaného trýznivého poznání, že věrnost Poezii ho dohnala až k literární vraždě vlastních dětí, neváhá kritik dnešních Lidových novin účelově použít pasáž veskrze vyvážené rozhovorové výpovědi, a Ivana Diviše ve zkratce představit jako mstivého blba.Za B) viním pana Lukeše z absolutní neznalosti básnického díla Ivana Diviše, kterou projevil tím, že před básníkovým samotvrzením o stávající Divišově bezkonkurenčnosti na místním básnickém nebi musí přivírat obě oči. Slepý by věděl lépe! A navíc, v případě, že by se panu Lukešovi…