Jurský park

Jurský park

Dvě úvahy o jednom fenoménu

Dinosaurománie až příliš lidská

Už nápis Jurassic Park je svým grafickým pojetím agresívní. Dvojité „s“ připomíná uniformy Hitlerových elitních jednotek.

Stará známá dračí píseň

Na první pohled se zdá, že největší síla postmoderního vydání mytického příběhu o boji hrdiny s drakem je v příběhu - v napínavosti vyprávění. Je zvoleno klasické schéma: osamělý ostrov, tentokrát Isla Nublar, poblíž kostarického pobřeží. Tam se, díky modernímu genovému inženýrství, podařilo vyklonovat jurskou faunu se všemi hrůzyplnými tvary tehdejších veleživočichů.Pohádky z celého světa opakují motiv draka jako symbol zla, definitivního pohlcení života. Obětovány jsou vesměs mladé dívky, zpravidla jednou do roka. Přichází hrdina, někdy chytrá mladá krasavice. Draka zabíjí. Konec smrtelné úzkosti, obyvatelé království se už nemusí bát.Nakonec draci zůstali jen v pohádkách, mýtech či v biblických příbězích. Nyní je komputery vzkřísil novodobý vypravěč filmových pohádek, Steven Spielberg. Tvrdí, že se nejedná o čirou fantazii, nýbrž o vědeckou možnost, uskutečnitelnou během několika desetiletí. Není tak důležité, zdali je možné přivést do akce dinosauří DNA, obsaženou v těle v jantaru zkamenělého druhohorního hmyzu, který se živil dinosauří krví. Závažnou otázku klade fakt dnešní lidské fascinace dávno vyhynulými tvory.

Paralely

Nikoliv náhodou recenzent v televizní příloze MF Dnes konstatoval, že Jurský…