Jen zdánlivá harmonie

Jen zdánlivá harmonie

Rakousko stojí před zásadní privatizací

O smyslu a poslání rozsáhlého veřejného sektoru se v Rakousku diskutuje přinejmenším od roku 1985 - první velké krize státní ocelárny VOEST-Alpine v Linci. Od té doby se s napětím očekávají půlroční zprávy o stavu hospodaření zestátněných koncernů. Ještě počátkem letošního roku počítali „kapitáni průmyslu“ s „velkou černou nulou“ (nulový zisk a nulové ztráty) na jeho konci. Výsledky prvního pololetí však ukázaly tvrdou realitu, neboť ztráty mají čítat několik miliard šilinků.

Spokojení zaměstnanci, spolehliví voliči

Vznik rakouského státního sektoru souvisí s poválečnými poměry v zemi rozdělené na okupační zóny. Aby se zamezilo postupnému rozebírání celých průmyslových závodů v souvislosti s reparacemi (zejména v sovětském okupačním pásmu), souhlasili západní spojenci s přijetím dvou velkých znárodňovacích zákonů. Ty se týkaly těžkého průmyslu a bankovnictví (r.1946) a energetiky (r.1947).V následujících letech se zestátněné firmy staly nejenom jedním z motorů „rakouského hospodářského zázraku“, ale i původcem tzv. proporčního hospodářství. V jeho rámci si dvě největší strany - lidová (ÖVP) a socialistická (SPÖ) - rozdělovaly podle nepsaného klíče posty v čele jednotlivých podniků. Odborná kvalifikace ředitelů a manažerů tedy čím dál více ustupovala do pozadí a zasahování politiky do činnosti národních podniků bylo na denním pořádku. Když obě strany zjistily, že zaměstnanci…