Příliš přehledný svět
„Barbarství se tedy zmocnilo kultury. Ve stínu tohoto velkého slova roste intolerance současně s infantilismem… A život s myšlením vyklízí pozvolna místo strašnému a posměšnému přízraku fanatika a zombiho,“ končí esej Destrukce myšlení francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta (1949).Text z roku 1987, přeložený do češtiny Františkem Jochmanem, podle nakladatelské poznámky „dlouho figuroval na seznamu bestsellerů“. Nepraví, jakých bestsellerů a kde, ale superlativy hýří nejen brněnský Atlantis. Sociolog Jan Keller v Lidových novinách například napsal, že „v závěrečné části eseje nalezneme mistrné a v dostupné literatuře zřejmě nejplastičtější vystižení povahy postmodernismu“. Kéž by.
Nic než národ
Finkielkraut tvrdí, že vše začalo v roce 1774, kdy německý myslitel J.G.Herder vydal knihu Také jedna filozofie dějin, v níž jasně artikuloval koncepci Volksgeistu, národního génia. Herder zdůrazňuje význam času a místa pro chápání a vysvětlování jednotlivých situací v dějinách. Národy jsou odpovědny jen sobě samým, svým hodnotám a pojetím života, a ne nějakému dalšímu společenství. To je koncepce německého romantismu, která obrací naruby zásady francouzského osvícentví s jeho univerzálním rozumem.Zakrátko přišla Francouzská revoluce. Vzala moc Bohu a předkům - tedy konzervativním tradicím, a dala ji do rukou parlamentu. Pospolitost byla podle revolucionářů tvořena vůlí lidí, nikoliv vyšší mocí. Obhájci tradice namítali, že občan…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu