Než přijde český Haider
Česká politika by měla odmítnout ženevská jednání o Bosně
Prezidentovo prohlášení z minulého týdne, že navzdory četným pozváním neodjede do Sarajeva, neboť by se nechtěl zařadit mezi „válečné turisty“, otevírá velmi naléhavou otázku: jaký postoj k balkánské válce má zaujmout česká politika? Nejen nepřijatelnost násilí a soucit s trpícími, ale už zeměpisná poloha a dějinné zkušenosti nás nutí k tomu, abychom v této věci měli konečně jasno.
Ženeva posiluje fundamentalisty
Světový postoj je známý a lze ho shrnout dvěma slovy: nechat vykrvácet. V praxi to znamená pouze přihlížet, uplatňovat stejná měřítka pro agresora i napadeného, poskytovat nanejvýš humanitární pomoc a zásadně odmítat jakoukoliv vojenskou intervenci. Tato koncepce také určuje rozhovory v Ženevě: mezinárodní uznání Bosny a Hercegoviny je zde zapomenuto a na jednáních převládají tahanice o hraniční čáru mezi třemi národy, přičemž nejsměrodatnějším argumentem zůstává průběh frontové linie.Lze říci, že Bosna mnohem více než na bojišti umírá právě v Ženevě, neboť zde navrhovaný mír vposledku působí mnohem drtivěji než každodenní snůška granátů: plán na na rozděĺení a faktické zamítnutí Bosny jako jednotného státu umožnily mimo jiné tak rychlý rozpad chorvatsko- muslimského spojenectví a následné boje mezi Chorvaty a Muslimy. Například etnické čistky Mostaru vyvolala také vyhlídka, že Bosna nepřetrvá a každému zbude jen to, co si sám etnicky vyčistí.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu