Čekání na chlapa

Čekání na chlapa

Česká škola je už čtyřicet let v rukou žen

„Když jsem začínala v roce 1956 učit, tak byl ještě každý druhý kantor chlap,“ vzpomíná učitelka matematiky ze základní školy na Pankráci Alena Homolková. "Chovali se jako páni učitelé, vyzařoval z nich poklid, nadhled, velkorysost. Když ale staří kantoři odcházeli, nebyla za ně náhrada. Koncem šedesátých let už byli muži na školách výjimkou."Učitelky si na nedostatek mužů na školách už zvykly a některé i přestaly litovat: chlapi jsou dnes prý zakomplexovaní, protože ve škole musí poslouchat ředitelku a doma manželku. Zlost si pak vylévají na dětech. Proto na ně bývá také více stížností. Pedagogické sbory se prý už nedostatku mužů přizpůsobily: některé ženy vystupují jako chlapi, racionálně a rozhodně.

Divné poměry

Většina českých pedagogů si pochvaluje, že v našich školách si dětí osvojí ve srovnání se západními demokraciemi nadprůměrné množství informací. Kritici našich škol naopak upozorňují, že čeští studenti nejsou schopni samostatně myslet, ani třeba pracovat s knihou. Podíl žen na českých školách bezprostředně s kvalitou výuky nesouvisí. Problém feminizace se dotýká resortu školství z jiné strany, souvisí s obecným pojetím školy jako přípravy na život: "Ve škole jsou na děti poprvé kladena celospolečenská kritéria, poprvé žijí v kolektivu, a první autorita je pouze autorita ženská. Když vyjdou ze školy, jsou jejich šéfové naopak muži. Mladí lidé si jen těžko zvykají na…