Počkejme si na Hongkong
Tchajwanci by spojením s Čínou jen ztratili
Cestujete-li na Tchaj-wan, očekáváte zemi s tuhou disciplínou, kde po desetiletí vládne jedna strana, kde je uctíván zakladatel Čínské republiky Sunjatsen a generál Čankajšek a kde do státní pokladny proudí tolik dolarů, že vláda neví, co s nimi. Skutečně, od prvního okamžiku na ostrově působí vše impozantně, ohromivě, disciplinovaně a bohatě. Tento dojem návštěvníka neopouští po celou dobu pobytu. Všude jsou patrné stopy dvaceti let intenzívního hospodářského rozvoje - od mnohaproudých dálnic, přes podzemní i nadzemní superrychlé železnice až po obrovské průmyslové komplexy, přehradní nádrže, ale i přírodní rezervace a ekologické stavby. Řád, který byl Tchajwancům vštěpován po desetiletí, přináší své plody.
Tajemství úspěchu: kvalifikace
V čem spočívá tajemství úspěchu země, která počátkem sedmdesátých let - když už se zdálo, že vítězství v souboji s pevninskou Čínou leží na dosah ruky - ztratila mezinárodní uznání? Na tuto otázku mi odpověděl profesor tchajpejské univerzity Hsiao: „Uvědomili jsme si, že postaru se dále žít nedá. Že potřebujeme joint ventures, vyspělou technologii, mít co vyvážet a za co dovážet. A k tomu kvalifikovanou mladou generaci, lidi znalé světa. Vždyť i proto věnuje vláda desítky miliard dolarů (v letech 1991–96 30 miliard USD) na vzdělání.“ A skutečně. První, co při večerní procházce Tchaj- pejí překvapí, jsou stovky mladých lidí vycházejících…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu