Jací jsme a kam směřujeme

Jací jsme a kam směřujeme

Od listopadu 89 prošlo veřejné mínění pěti vývojovými fázemi

Na přelomu století americký sociolog Florian Znaniecki prohlásil, že nezáleží na tom, jaká je „objektivní realita“, ale jak si ji lidé vysvětlují. Tento postřeh platí nesporně i dnes. Je to totiž subjektivní pohled, co rozhoduje o tom, zda je společnost spravedlivá, zda je vláda legitimní či zda existuje dostatečný prostor pro ekonomické aktivity. Není proto bez zajímavosti ohlédnout se alespoň stručně po uplynulých třech letech a na základě dlouhodobých šetření Střediska empirických výzkumů (STEM) si zrekapitulovat, jakými proměnami prošla česká společnost od listopadu 1989.

Euforie a deziluze

První období revoluční euforie začíná listopadem 89 a končí svobodnými volbami v roce 90. Ve srovnání s Polskem, Maďarskem a Slovenskem je tato doba v Čechách poměrně výrazná. Lidé v revoluční euforii očekávali, že změny budou velmi rychlé a zásadní. V první polovině roku 1990 jsme byli výrazně spokojeni s politickými změnami a netrpělivě jsme očekávali zahájení ekonomické reformy. Údaje STEM svědčí o tom, že lidé byli tehdy připraveni přinést velké osobní oběti, které ovšem nikdo nevyžadoval. Podpora nového režimu byla především emotivní a patrně i naivní, a proto nestabilní. To se odrazilo především v existenci širokých neprofilovaných politických hnutí. Zhruba od dubna 1990 však byl nastartován trend výrazné diferenciace názorů občanů ČR a SR, který následně…