Trh s budoucností

Trh s budoucností

V článku Recyklace: Ekologové proti trhu (Respekt č.28) jsou uvedeny názory Francese Cairncrosse z týdeníku The Economist na otázku recyklace odpadů. Autor má zřejmě pravdu, když tvrdí, že „hlavním problémem (…) je skutečnost, že chybí trh, jenž by absorboval materiál, který je k dispozici pro recyklaci“. Pro výrobce je nepochybně jednodušší vyrábět z prvotních surovin (přinejmenším jsou na to zvyklí: výroba z druhotných surovin si mnohdy vyžaduje úpravu stávajících technologií), zvláště pokud jsou prvotní suroviny laciné. Háček je však v tom, že cena přírodních zdrojů ani cena za znečištění prostředí skládkami není tržní. Přijmeme-li za svoji myšlenku, že „Zemi jsme nedostali od svých předků, jen si ji půjčujeme od svých potomků“, pak by „tržní cenu“ našeho nezodpovědného počínání vůči životnímu prostředí musely určit budoucí generace. Řešením zřejmě není, jak správně naznačuje F.Cairncross, aby se vlády příliš vměšovaly do sběru odpadu, ale (a to už nenaznačuje) vlády by se měly snažit daňově i jinak zvýhodnit výrobu z druhotných surovin oproti surovinám prvotním.Mimochodem, všimněme si, kolik výrobců ochotně vyjde volání ekologických aktivistů „vstříc“ tím, že označí své výrobky jako recyklovatelné (recyclable). Když se jich ale zeptáte, co hodlají dělat pro to, aby jejich výrobky byly po dosloužení skutečně recyklovány, velká část zaujme postoj: „Proč my? Jak jste přišli zrovna na nás?“.Je ale vůbec pravda, že - tvrdí to první věta…