Montesquieu, Kocourkov a Všeobecná zdravotní pojišťovna

Montesquieu, Kocourkov a Všeobecná zdravotní pojišťovna

V 18.stol. rozdělil Montesquieu státní moc na moc zákonodárnou, soudní a výkonnou. (Mimo rámec této trojí státní moci byli ještě odedávna soukromí advokáti.) Takovým rozdělením státní moci je podstatně snížena pravděpodobnost zneužití této moci: nějaký orgán vydává zákony, které mají obecnou platnost, nejsou zaměřeny na jednotlivého člověka a nesmějí mít retroaktivitu. Jiné orgány pátrají po trestných činech a žalují je. Opět jiný orgán - neutrální soud - soudí. Soudce nesmí být v žádném obchodním vztahu se souzeným. Advokát je se souzeným v obchodním vztahu, ale nic nerozhoduje. - V některých společenských soustavách, např. v tzv. reálném „socialismu“ a v Kocourkově, bylo toto rozdělení kompetencí zrušeno. Soudruh Vyšinskij nás učil, že socialistické právo překonalo buržoazní rozdělení podle Montesquiea, procedura zavření do GULAGu se velmi zjednodušila a zkrátila. Také u nás mohl újezdní tajemník KSČ přidělit komukoli krásný byt nebo naopak dát kohokoli zavřít, vyhodit z práce či ze studií, bez zbytečných právnických cirátů. Rovněž tak v Kocourkově. Kocourkovský advokát mohl třeba říci klientovi: "Já dělám tři dny v týdnu advokáta a dva dny soudce. Přijďte za mnou zítra v deset hodin na rathaus, tam mě najdete v černém taláru a já vynesu rozsudek, s kterým budete určitě plně spokojen. - A teď dostanu palmáre sto tolarů."V normálním státě by taková personální unie advokáta a soudce byla nemožná. To je…