Na prahu ztraceného světa

Na prahu ztraceného světa

Perla brazilské Amazonie se za sto let příliš nezměnila

Manaus je miliónové město v džungli: ze tří stran sevřené víceméně neprostupným pralesem a z jihu Rio Negrem, veletokem, který se o deset kilometrů níže po proudu vlévá do Amazonky. Džungle ležící mezi oběma řekami a neustále zaplavená vodou je eldorádem aligátorů, vodních hadů i dalších živočichů, za nimiž se jinde musí hodně hluboko do lesů. Jediné pozemní spojení má Manaus s Boa Vistou, metropolí nejsevernějšího brazilského státu Roraima, odkud lze dále pokračovat do Guyany nebo Venezuely. Tato trasa však funguje jen šest měsíců v roce, kdy neprší, neboť asfalt pokrývá pouze dvacetikilometrový úsek u Boa Visty. Zbývající stovky kilometrů jsou v lepším případě štěrkované, v horší, ale častější variantě je tvoří jen uježděná půda.Tyto „silnice“ brázdí speciální autobusové křižníky brazilské výroby - s terénní výbavou, neobvykle silnými motory, zesílenými péry a brzdami a sedadly přizpůsobenými jízdám cestou necestou. 759 kilometrů z Manausu do Boa Visty znamená dvacet, třicet i více hodin trmácení. Záleží na stavu vozovky: zaprší-li, autobus jede skluzem, je-li sucho, řidič musí i za dne rozsvítit světla, aby alespoň něco zahlédl v mračnu zvířeném velkými nákladními vozy. Na cestujících se okamžitě po startu usadí silná vrstva prachu, která odolává i důkladné očistě. Na zavazadla, uložená v prostoru pod pasažéry, je lepší nemyslet: jakmile autobus projede první větší…