Dějiny opravdu nekončí

Dějiny opravdu nekončí

V Respektu č.29 nadepsal Jiří Kabele svoji úvahu o právu sudetských Němců na vlast Dějiny nekončí dneškem. Má pravdu. Dějiny mají setrvačnost stejně jako čas. Zároveň mají i současnost, kterou lidé v tom kterém okamžiku právě prožívají. Současnost, jež se vzápětí stává minulostí. To nám dává možnost historii ovlivňovat.O odsunu sudetských Němců se píše a mluví snad denně. Argumenty i demagogie se ozývají z obou táborů. Nesouhlasím s tvrzením, že o odsunu (tento termín tam byl oficiálně použit) rozhodla postupimská konference, čímž diskuse končí. Nemohu však souhlasit ani s těmi, kteří dávají hlavní vinu dr.Benešovi a jeho vládě. A dokonce ani s těmi, kteří vše svádějí na Hitlera. Věc je složitější.Jiří Kabele tvrdí, že „po druhé světové válce vyjednala čs. reprezentace (podporovaná rozhněvanou veřejností) u vítězných mocností odsun-vyhnání…“ Ta poněkud pejoratizující poznámka o „rozhněvané veřejnosti“ (nešlo ani tak o rozhněvanost, jako o drastickou zkušenost) dokazuje, že autor leccos o tehdejší situaci ví; další text napovídá, že toho ví buď málo, nebo sice dost, ale není ochoten to brát v úvahu.Po boji je každý alespoň svobodníkem, když už ne generálem. Dnes hodně chytrých lidí ví, jak to ti hloupější tehdy měli udělat, aby to odpovídalo dnešním měřítkům a poznatkům. Problém asi nespočívá „zkrátka v tom“, zda můžeme či nemůžeme „být na činy svých předválečných i poválečných politiků hrdi“, ale spíše v tom, zda pochopíme, proč to či…