Půjde o to, kdo dialog povede

Půjde o to, kdo dialog povede

Jsem už starší ročník a ráda bych se dočkala rozuzlení našeho českého sudetoněmeckého problému, a protože vy mu věnujete dost místa, adresuji své pochybnosti i naděje vám.Dělá mi starosti naše rozpačité stanovisko k takzvanému odsunu. Od listopadu 1989 vyšlo však časopisecky i knižně tolik vzpomínek, svědectví a dokumentů, že nevědět mohou jen ti, kdo vědět nechtějí. Myslím, že jsme se už mohli a měli odhodlat přiznat sobě i světu, že jsme také „dovedli být jako oni“… Bylo tu sice opakované ujištění, že staré křivdy se nesmějí napravovat vytvářením nových, což samo o sobě připouštělo, že nějakých křivd jsme se dopustili, ale celkově zůstává náš postoj neurčitý, nerozhodný a vyhýbavý. Jako bychom čekali, že se nás někdo, třeba ti hodní Němci, zastane proti těm zlým. Kdybychom byli nechodili tak dlouho kolem horké kaše a přiznali, že jsme místo rozhodnutí vítězných mocností realizovali svou vlastní národní pomstu, nemusel nás pan Neubauer tak znepokojovat.Nyní se začíná vážně mluvit o dialogu, i když to po dlouhém váhání přišlo poněkud překotně. Půjde o to, kdo za nás dialog povede, s kterými partnery a co budou mít na programu. Představuji si dvě varianty; první představa je optimistická, druhá velmi pesimistická.Podle první budou v té naší skupině či komisi značně převládat historikové nad představiteli politických stran (nejvýznačnější politikové se stejně nemohou zúčastnit) a nebudou chybět ani spisovatelé a publicisté.…