Krumlov musí zůstat český, aneb triumf hlouposti

Krumlov musí zůstat český, aneb triumf hlouposti

(Reakce na článek Petra Holuba Český Krumlov se ubránil germanizaci, Respekt č.27)

Když mě v roce 68 osud zavál na Západ, bylo mi vcelku jedno, kde se uchytím; kromě ruštiny jsem znal další tři světové jazyky. Německy jsem se naučil v mládí nedobrovolně ve škole, rodičům nepřestanu být vděčen, že mě v mezidobí dali do francouzského gymnázia, no a anglicky jsem se naučil už z vlastního zájmu.Vyrůstat od mládí dvojjazyčně je velké štěstí, záviděníhodné privilegium, ideální průprava pro život a nezcizitelné plus. Žádný strach, mozek normálního dítěte to neuvede do rozpaků, ten dva jazyky zvládne hravě. Antropologové stejně tvrdí, že průměrný občan využívá jen asi 10% kapacity svého mozku. A je přeci lhostejné, zda jsem se naučil jazyku přítele nebo nepřítele. V obou případech jsem ve výhodě, zisk je vždy na mé straně. Většině lidí je to nejspíš známo, však je to velice stará moudrost. Jenom v Českém Krumlově se nejspíš na čas prosadila primitivní menšina. (Jiná, velice stará moudrost říká, že boj s hloupostí nikdy nekončí.) Možná jednali krumlovští němcobijci podle moudrosti převzaté z kovbojek, že je nebezpečné příliš mnoho vědět.Snažme se vidět tuto v podstatě trapnou krumlovskou situaci pozitivně. Ví se teď líp, na čem jsme, kde je co dohánět. Ukázalo se, že máme bohužel zatím nejenom mnoho nezralých lidí, ale i nezralých předpisů. Nezralých na cestu do Evropy, která mluví mnoha jazyky.