Krok správným směrem
Vláda trvá na občanském principu důchodového připojištění
Debata o důchodovém připojištění může být jistě chápána jako „bouře ve sklenici vody“ (Václav Klaus), nicméně stejně oprávněně i jako spor odkrývající kořeny systémových změn sociální politiky. Její občasné kličkování totiž nasvědčuje nejasnostem v jejím základním zaměření. Jde o volbu mezi pracovním a občanským principem sociální politiky, respektive o volbu mezi korporativní a liberální doktrínou.
Místo závislého pracovníka nezávislý občan
V komunistickém režimu byly veškeré sociální garance zakotveny v oblasti výroby, tj. vycházely z postavení člověka jakožto pracovníka. Podniky stavěly byty, provozovaly mateřské školy a lákaly nové zaměstnance na možnosti podnikové rekreace. Oslavované „sociální jistoty“ byly nerozlučně propleteny s administrací práce. Mzdy byly nízké a vyrovnané, protože jejich funkcí byla reprodukce loajální a nepříliš diferencované masy pracujících za co nejnižší náklady. Ještě nižší a vyrovnanější pak byly důchody, protože - ač to tak nikdy nebylo nahlas vyřčeno - penzisté už jaksi nebyli produktivní.Tento politicko-ekonomicko-sociální propletenec jsme začali po pádu komunismu rozmotávat v rámci ekonomické transformace. Instituty sociální politiky se oddělují od výrobní sféry i od státního rozpočtu a sociální zabezpečení se nově formuje na bázi fondů, byť se státní ochranou a příspěvkem. Obecně řečeno, sociální politika mění svého…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
