Únik osobních dat

Únik osobních dat

Je kolem něj velký křik. Někdo z vnitra „střelil“ osobní data žen a dětí za pár šupů západní firmě. Být doma a být má osobní data prodána komukoliv, naštvala bych se. Protože co je komu do toho, kdy jsem se narodila, kde bydlím. Kromě vnitra, samo sebou. Evidence občanů však neznamená, že se s ní bude kšeftovat.Ale tohle není ještě to nejhorší. Někdo blbě prodal data. Nikomu to zatím neublížilo. Prodané duše budou mít pouze starost, kam vyhodit všechen ten papírový sajrajt, který jim bude docházet.Já jenom žasnu. Tolik křiku kolem téhle záležitosti. Kolik místa v tisku se jí věnuje. No, jde o peníze. To cítím ze všech komentářů. Prodali příliš lacino. Mohli chtít víc, ušetřili cizí firmě deset, dvacet, třicet miliónů. Proto ten křik, mohli jsme prodat líp.Vrtá mi ale hlavou, kdo prodal osobní data z archivu StB, a zničil tak čest, zdraví, existenci, pověst i (s prominutím) životy stovek, ne-li tisíců slušných občanů. Pokud ještě není jasno, řeč je o „kompletních seznamech spolupracovníků a agentů StB“, viz Rudé krávo, květen 1992. Jak to tak pozoruji, v tomto případě je ticho po pěšině. Někteří mudrci se vyjádřili, všichni na nedostatečnou. Jediný, kdo se k věci vyjádřil jasně, byl Václav Havel. Pro ostatní je to téma, o kterém není vhodné mluvit. Koberec, pod který byla tato záležitost zašlapána, se už jenom vlní a hrbí. Ta záležitost visí jako čistá záclona na pěkně zapraseném okně. Nikomu se nechce do toho více šťourat. Lhostejno, kolik…