Vše je trochu jinak

Vše je trochu jinak

Čtyři měsíce nové francouzské vlády

Když cizinec žijící ve Francii překoná jazykovou bariéru a začne si hledat zaměstnání, narazí po určité době na nabídku či inzerát, splňující přibližně jeho představy. Po prvních telefonických a osobních kontaktech je uveden - dle stupně dosaženého vzdělání a kvalifikace - div ne ke generálnímu řediteli firmy nebo společnosti. Prodiskutuje s ním svoji budoucí pracovní náplň i výši platu a okouzlen možnostmi, nabídkami i oboustranným souhlasem odejde spokojeně spřádat sny k domácímu telefonu, očekávaje přislíbenou výzvu k nástupu. Nic se však neděje, aparát mlčí. Cizinec se proto po několika dnech odebere k týmž dveřím, kde byl nedávno tak vstřícně přijat. Po chvilce rozpačitých pohledů se připomíná, ale ke svému úžasu zjistí, že si ho už nikdo nepamatuje.Banální příběh nejen z osobní zkušenosti. Může však ilustrovat často nepochopitelný rozpor slov a následných činů u francouzských politiků a vysokých funkcionářů. Nesmíte je nikdy brát vážně, byť by slibovali reálně dostupnou věc a projevili sebevětší pochopení pro vaše problémy. Nebudou-li k tomu dotlačeni vnitřními či vnějšími okolnostmi, zapomenou na svůj slib během nejbližší večeře.

Klišé „sociálního dumpingu“

Od nové francouzské vlády sestavené Edouardem Balladurem očekával každý něco jiného. Samozřejmě, nikdy nelze vyhovět všem, přesto je zklamání zatím citelnější v zahraničí než v samotné Francii. Na domácí půdě se hovořilo o…