Když chci něco prodat, napíšu k tomu barvou „výborné“
Česká zkušenost
Podle statistiky navštíví každý Němec supermarket zpravidla dvakrát až třikrát týdně. Někteří obchodem jenom proletí - stráví zde pouze 40 sekund - jiní tu s požitkem probloumají i celou hodinu. Něco však nakoupí všichni: v průměru je to 8,5 druhů zboží v ceně 36 marek. Krom jiného je to zásluhou promyšlené strategie, kam co v obchodě postavit. Existuje podobný přístup u nás? Pokusili jsme se to zjistit v několika supermarketech i menších samoobsluhách hlavního města.Hana Marešová vede velkoprodejnu potravin v obchodním domě KOTVA čtyři roky. Obrat ani počet nakupujících nechce prozradit. „Dříve se ve všech samoobsluhách dodržovaly obecně platné, shodné zásady cest zboží a jeho umístění v prodejně,“ říká. „Dneska majiteli nebude nikdo nic předepisovat."V Kotvě samozřejmě jistou technologii prodeje mají, ale paní Marešová ji bere jako důležité profesní tajemství: "O tom vám neřeknu ani slovo. Vložila jsem do toho spoustu práce a času, stálo to spoustu peněz. Každý ať dělá, co dokáže. Dneska je velká konkurence a já nemám zájem ji nikomu usnadňovat."V obchodním domě MÁJ jsou sdílnější. "Zboží, které nikdo nepotřebuje a nehledá - třeba čokoládu nebo bonbóny - musíme zákazníkovi vyložit před oči, aby je uviděl a dostal na ně chuť,“ říká vedoucí zdejší prodejny potravin Jiří Srch. Udělali s tím dobré zkušenosti: třeba zájem o drahé džusy v krabicích se prý téměř ztrojnásobil jenom díky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu