Život za zdí
Pavilón č.3
Nejstarší a největší psychiatrická léčebna v České republice leží už téměř 120 let na okraji městečka Dobřany 14 kilometrů za Plzní. Nádherný park se staletými duby, které prý bývají nejkrásnější na podzim, obklopuje 25 pavilónů.V pavilónu č.3 je umístěno ženské gerontologické oddělení. Žije tu padesát pacientek. Nejmladší je 65 let, nejstarší bude letos 90. Častou příčinou hospitalizace na tomto oddělení bývá demence. „Babičky“, jak se jim tu říká, zapomínají, neorientují se v prostoru a čase. Většina se jich už nikdy nevrátí domů.Život těchto žen je vměstnán do dvou ložnic, denního sálu a hygienického zařízení. V jedné ložnici jich přespává osm, ve druhé dvaačtyřicet. Aby se tam vešly, stojí postele těsně vedle sebe. Na soukromí není místo: do místnosti se nevejdou ani malé noční stolky.Vstává se ráno v půl šesté a dlouhé hodiny až do večerky tráví pacientky na „denním sále“. To je velká čtvercová místnost obestavěná dokola židlemi. V prostoru je porůznu rozestavěno několik stolů. Na zdech visí zaprášené kytičky slaměnek. Padesát starých žen posedává v tom smutku na židlích, většina se snaží dohnat přerušený spánek. Na topení u okna se rozhlíží kočka. V místnosti je klid.
Dopisy
„Paní primářko, já už zase píšu!“ O dveře do sálu se opírá bělovlasá paní, v dlaních skrývá úsměv. Na první pohled vypadá jinak než její kolegyně: místo ústavního županu má na sobě modrý svetr a na hlavě postaru uvázaný šátek. Marie…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
