Slovensko-maďarské vztahy: drama s otevřeným koncem

Slovensko-maďarské vztahy: drama s otevřeným koncem

Slovensko křísí Malou dohodu

Třicátého června se Slovenská a Česká republika staly třicátým a jedenatřicátým členem Rady Evropy. Jestliže v Česku bylo štrasburské přijímací řízení vnímáno jako formalita a vstup registrován jako samozřejmost, na Slovensku oznamovaly výsledek hlasování palcové titulky ústředních novin, euforické komentáře a triumfální prohlášení stranických lídrů. Optika, zbavená nacionálních dioptrií, však ukazuje mnohem střízlivější realitu. Za prvé, Slovensku byl umožněn vstup nikoliv na základě skutků, ale slibů. Za druhé, Rada Evropy se možná celkem oprávněně obávala vývoje, který by mohl ve střední Evropě nastat, kdyby bylo přijetí Slovenska odloženo, byť jen do podzimu. A za třetí, právě z této obavy pramenila politická vůle včlenit oba nástupnické státy bývalé federace do Rady Evropy současně.

Štrasburské vavříny pro Maďarsko

Sám fakt, že výsledek štrasburského hlasování zůstal alespoň navenek až do poslední chvíle nejistý, stojí za zamyšlení. Zodpovědnost za to padá plně na konto Bratislavy. Kdyby týden předtím prošly Národní radou Slovenské republiky pozměňovací návrhy k usnesení, které k členství Slovenska přijímala Rada Evropy, jež obsahovaly explicitně vyjmenované připomínky zpravodajů této instituce, maďarská diplomacie by se neměla oč opřít. Zásluhou parlamentních klubů HZDS a SNS však slovenská strana zpochybnila svůj úmysl brát tato doporučení vážně. Tím…