Příliš mnoho hlasů v české zahraniční politice

Příliš mnoho hlasů v české zahraniční politice

Západním politikům není jasné, kam míří naše diplomacie

V posledních týdnech lze i z řad vládní koalice zaslechnout kritiku nekoordinovanosti české zahraniční politiky. Jejím jádrem bývají především zahraničně politická vyjádření premiéra, která - mírně řečeno - ne vždy korespondují s oficiálními stanovisky ministerstva zahraničních věcí a často jim dokonce předem vytvářejí mantinely. Jak ale tato skutečnost ovlivňuje náš obraz v zahraničí a jak nás vnímá dnes nejmocnější země světa - Spojené státy americké?

Středoevropský hrobník

Z amerických médií (i když publicita České republiky je mizivá) a z neformálních rozhovorů s pracovníky zabývajícími se východoevropskou tematikou v Kongresu a vládě USA vysvítá téměř shodné hodnocení: česká diplomacie si vede dobře, jenom je škoda, že zeslábl její zájem o mezinárodní problémy a o spolupráci s ostatními postkomunistickými zeměmi. Jak známo, Západ a Spojené státy - ať už z jakýchkoli důvodů - vítaly plány „visegrádské integrace“. Její následné nekompromisní odmítnutí premiérem Klausem proto v zahraničí vyvolalo nejdříve šok a potom zklamání. Přestože se premiér a posléze i ministr Zieleniec snažili důvody kritiky „Visegrádu“ vysvětlit, ČR se nyní jen těžko zbavuje stigmatu hrobníka středoevropské spolupráce usilujícího o to, aby kritikou svých sousedů dokázal vlastní jedinečnost a porazil je v závodě o přijetí Evropským společenstvím. Ředitel odboru…