Kvadratura kruhu sebeurčení
Kosovo: nehledat řešení, ale zabránit válce
My milujeme potichu, my zabíjíme zvysoka, z Golgoty jdeme do moře, do neznámého času se ženeme navzájem, napsal kdysi kosovský básník Ali Podrimja. Jeho slova byla asi čistě existenciální reflexí, ale přesto se nejpravděpodobněji opírala o staletou zkušenost nenávistného soužití kosovských Albánců a Srbů. V Kosovu, spolu s Albánií nejzaostalejší oblasti nejzaostalejší části Evropy, vládlo po celý čas od stažení Turků stálé napětí, které se nejednou pokoušelo krvavě vybít. Nikdy se to sice nepodařilo úplně, ale zároveň se nikdy nepodařilo prosadit jakékoliv mírové řešení. Všechny pokusy o modernizaci, osvětu a smíření dvou národů na jednom prostoru, který oba považují za svůj, nakonec selhaly. Ukázalo se, že tyto pokusy a plány se dříve či později vždy přikloní k jedné či druhé straně. Kompromis, který by přijaly obě, prostě není možný: albánské a srbské představy si zásadně odporují už dříve, než kdokoliv třetí předloží jakýkoliv návrh.
Násilí pod kontrolou
Dnes v Kosovu panuje zlověstné ticho. Lidé tu žijí paralelně, každý národ má své školy (Albánci ovšem v soukromých bytech), obchody a korza, a především svůj jazyk. Navenek si nikdo nikoho zvlášť nevšímá, jen občas svět oblétne zpráva o nějaké přestřelce mezi srbskou policií a albánskými „teroristy“ nebo reportáž o srbském útlaku vůči Albáncům. Každý ví, že by stačilo málo a vše vyletí do vzduchu, stejně jako se to…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu