Kolektivní vina

Kolektivní vina

V Respektu č.21 jsem četla úvahu Kolektivní vina Čechů a Němců. Protože jsem celou dobu protektorátu i odsun Němců prožívala, prostudovala vývoj německé menšiny u nás v souvislosti s tehdejší mezinárodní situací v Evropě až do Frankových bodů, které znamenaly konec naší státnosti, dospěla jsem k názoru, který si autorce i redakci dovoluji sdělit.Doba nacistického Německa, jehož důsledkem byl odsun sudetských Němců, byla mezinárodně odsouzena, ale sudetští Němci vinu nikdy nepřiznali, a jak se dnes ukazuje, nesouhlasili s tím pojetím ani mnozí naši občané, proto uvítali omluvu našeho prezidenta, což považuji za satisfakci a projev humanity. Ti, co s omluvou nesouhlasí, se označují jako neusmiřitelní, jak píšete. Jenže i ti se usmířit chtějí, ale jako dva rovné národy, ne jako kajícníci. I oni chtějí tuto pro nás tragickou dobu ukončit čarou, ale ne tak vedenou, aby se na naše oběti zapomenulo, aby se znehodnocovaly nebo považovaly za citový mýtus, a oběti Němců aby udávaly charakteristiku naší národní povahy s těžkými důsledky našeho hodnocení do budoucna, jak to vyhovuje Němcům a humanistům. Ti neusmiřitelní tuto čáru považují za nespravedlivou, proto nehumánní, a v dějinách lidstva poprvé, kdy národ, který tolik trpěl a měl být daleko vystěhován, bere celou vinu na sebe. - Jde tedy o ideové rozdíly pohledu na nacismus, a ne o odmítání usmíření.Dnes se naše vláda dostala do podivného postavení. Vidí, že požadavky sudetských Němců rostou a i v…