Jaké je darovat vlastní dceru

Jaké je darovat vlastní dceru

Rehabilitační sestra Marie M. (46) má čtyři děti. Pětadvacetiletou dceru, následují dva kluci (14 a 12). Nejmladší je šestiletá Evička. Právě ona však své místo v rodině neměla od začátku jisté. V roce 1987 se totiž Marie rozhodla své těhotenství vyřešit velice neobvyklým způsobem:„Nevěřila jsem, že ve čtyřiceti zvládnu další dítě. Na manželovu pomoc jsem se nemohla spolehnout. Pracoval v pivovaru a většinu starostí o rodinu nechával na mně. Nechtěla jsem ale jít na potrat. To je strašná věc. Ležíte a pořád se vám honí hlavou, jestli nepřijde muž a neřekne - nikam nechoď. Ale nikdo nepřijde, a pak se probudíte prázdná a máte vysloveně fyzický stesk po tom dítěti. Už jsem to nechtěla zažít. Povídala jsem si o tom s jednou známou. Ona měla stejné trápení, jenže z druhé strany. Tak jsme si řekli, že toho Pána Boha ošulíme. Když mně to dal a jsem z toho nešťastná, a jí ne a je z toho také nešťastná, tak si to vyměníme. Rozhodla jsem se dítě donosit a darovat přítelkyni. Myslela jsem si, že tak vykoupím děti, které jsem si už dříve nechala vzít. Porod byl domluven společný, jméno vybrala druhá maminka. Pojistila jsem se, abych nemohla couvnout. Nepořídila jsem pro dítě nic a domluvila si zajímavou práci. Pořád jsem si říkala: Jsi jen inkubátor, nástroj štěstí dvou lidí.“

Ani ten nejlepší plán

K porodu došlo v době, kdy se druhá maminka nemohla dostavit. Přijela, jak nejrychleji to bylo možné, ale primář ji nepřijal: Evička…