Televize zápasí s cizími jazyky
Myslím si, že televizní hlasatelé, komentátoři a redaktoři, vystupující na televizích obrazovkách, mají splňovat tři podmínky. Měli by mít příjemný a sympatický zjev, zvučný hlas s dobrou artikulací a znalosti češtiny a jednoho nebo dvou cizích jazyků. Zatímco první dvě podmínky se většinou splňují, o třetí se dá pochybovat. Nebudu zde mluvit o chybné češtině, zabrala by mnoho stránek, ale o výslovnosti cizích jazyků.Uveďme několik příkladů. V pořadu Velké bitvy století se nás komentátor snaží opakovaně přesvědčit, že tichomořský přístav Pearl Harbor se čte Pírl Hárbr. Správná výslovnost je však Phörl Hárbr. Je to natolik známé slovo, tolikrát opakované, že špatná výslovnost je zarážející. V témže seriálu, v bitvě o Itálii se proslavil francouzský generál Juin. Výslovnost tohoto jména jako Žün mne natolik dezorientovala, že jsem si musel zalistovat v dějinách druhé světové války, abych věděl, o koho jde. Čte se ovšem Žüe s nosovkou na konci, což ví každý začínající student francouzštiny. Televize také zápasí s výslovností slova Arles (městečko v kraji Provence). Vyslovuje se Árl. Televizní hlasatelé mluví však o Arle nebo dokonce Arles. "Více než stoletá žena potkala v Arlesu Vincenta van Gogha!"V italštině se slovo Luciano nevyslovuje Lučijano. Správně je Lučáno. Tedy Lučáno Pavarotti. Rovněž Giotto není Džijoto, ale Džoto. Též výslovnost u slova Machiavelli je Makiaveli. Ve španělštině nás sportovní komentátoři přesvědčují, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu