Věřiti v nocleh je věřiti v Boha

Věřiti v nocleh je věřiti v Boha

Den vzpomínek Barbary Lee Podoski

„Jen si ten mazanec, panenko, pořádně pošóstněte máslem. To víte, ja su z Moravy.“ Sedím s Barbarou Lee Podoski v jejím malinkém bytečku v severozápadním cípu Washingtonu. Jíme mazanec, pijeme bílé kafe. Město za oknem voní a zalyká se pylem z rozkvetlých stromů.Na začátku roku 1948, pár týdnů před tím, než v její rodné zemi zvítězil Únor, sem Barbara dorazila jako veterán americké armády z II.světové války, obdarovaný osmnáctiměsíční dcerou Marinou. Byla zima, večer, v kapse měla 40 dolarů. Nikdo ji nečekal. „Ještě dneska mně běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Ale věřiti v nocleh je věřiti v Boha.“ Zvoní telefon a já se dívám, jak tahle drobná, téměř osmdesátiletá žena rázuje do vedlejší místnosti: „All right, synečku, tak kolem páté v plné polní před chalupou.“ Píše se jaro roku 1993, pár dní před americkým státním svátkem Memorial Day. Pár dní před slavnostní ceremonií na Arlingtonském hřbitově ve Washingtonu, kde chce být Barbara Lee Podoski pohřbena. Pár dní před 1.červnem, kdy se před 50 lety stala americkou občankou a dobrovolně vstoupila do armády.

První emigrace

Barbara, vlastním jménem Božena Hauserová, se narodila 22.dubna 1914 v Brně. Tatínek pocházel z Herálce na Českomoravské vrchovině. Rád se usadil v křesle a nahlas přemýšlel, jak své čtyři děti podělí, až vyhraje v loterii. Ve skutečnosti byl podnikatelským snílkem, kterému se podařilo…