Násilí v televizi škodí

Násilí v televizi škodí

Vážená redakce, mou první reakcí po přečtení článku Televize za vraždy nemůže autorů Černouška a Jiráka v Respektu č.19 byla myšlenka, že to snad musí být článek objednaný a zaplacený (televize, videoprodukce?), jinak by snad autoři takovou nehoráznost ani nemohli napsat. Přitom je jasné, že z jistého hlediska mají pravdu. To hledisko je následující: Osamělá žena je v noci v parku znásilněna. Na otázku, kdo za to může, bychom podle logiky autorů článku museli odpovědět, že za to může ona sama - kdyby tam nechodila, tak by se to nestalo (ale kdybychom své děti vychovávali správně, tak by nepodléhaly destruktivnímu vlivu televize). Přesně to vlastně tvrdí autoři článku: nezabývejme se destruktivním faktorem (televizí), ale zabývejme se tím, proč tomuto faktoru podléháme. Je to jistě možný přístup, ale celé tradiční právní myšlení evropské civilizace říká, že vinen je znásilňovatel. Demagogičnost způsobu myšlení autorů článku nejvíce vynikne, když si uvědomíme, že s malými úpravami bychom prakticky tentýž článek mohli napsat o drogách (alkoholu), s názvem Drogy za vraždy nemohou. Konečně, kdybychom způsob myšlení autorů článku dovedli ad absurdum, pak bychom se v případě zastřelení člověka neměli zabývat střelcem, ale tím, proč na sobě oběť neměla neprůstřelnou vestu, neboť „je přece prokázáno, že tak mu střelba z pistole většinou neublíží“.Přesně to totiž dělají autoři článku: zabývají se tím, proč jsme zranitelní vůči negativnímu vlivu…