Aby to neumřelo s tátou

Aby to neumřelo s tátou

Příběh jednoho domu na kraji města

Historie mých rodičů skončila tragédií, teprve léta po jejich propuštění byla léty jejich ponížení. Když byla v prosinci 1973 zamítnuta otcova druhá žádost o rehabilitaci, zlomilo ho to definitivně a mě přimělo k tomu, abych jeho prohranou hrdelní při vzal do smrti beznadějně za svou. Tohle a ta 50.léta zůstalo a zůstane ve mně, nikoho jiného už to nebolí, nezajímá. A se mnou to umře. Osud mých rodičů byl pro mne a pro můj život závažnější než všechno, co potkalo v mém životě mne… , stojí pod datem 1.července 1984 v deníku básníka a překladatele Jana Zábrany. O dva měsíce později zemřel autor těchto řádků v jedné z pražských nemocnic. „Hrdelní pře“ jeho otce a jeho matky, kteří byli v padesátých letech odsouzeni za vlastizradu na deset a osmnáct let do kriminálu, zůstala prohranou ještě dalších šest dlouhých roků. Teprve na jaře 1990 se Emanuel a Jiřina Zábranovi dočkali posmrtné rehabilitace. Dočkal se i syn: loni byla jedna z ulic jeho rodného Humpolce přejmenována z 1.máje na Jana Zábrany. Jediným svědkem reality zašlých časů tak zůstal nenápadný dům na okraji města. V roce 1952 jej Zábranovým - jako „nepřátelům lidu“ - úřady zkonfiskovaly a dcera spisovatele Eva Zábranová teď už dva roky marně žádá rodinný majetek zpět.

Už tam bydlí ředitel

"Humpolec považuji za místo, odkud vzešlo všechno zlo. Nikdy jsem tam nebyla. Spor řeší dcera, já na to nemám nervy. Je hrozné, když se…