Faráři jdou s módou

Faráři jdou s módou

Zkušenosti podnikatelky s církevním zbožím

V domě na Staroměstském náměstí, který je přistaven k průčelí Týnského chrámu, otevřela osmadvacetiletá Daniela Stádníková v roce 1991 malý obchůdek. Prodává v něm umělecké předměty s křesťanskou tematikou a vážnou hudbu na kompaktech. Krom toho šije na zakázku církevní oděvy. Obchod s podobným sortimentem je v celé republice už jenom v Českých Budějovicích. První rok měla D.Stádníková ztrátu 48 tisíc, druhý rok obrat milión 300 tisíc, za rok 1992 okolo tří miliónů.

Začínala jsem jako Baťa

„Když byly synovi Vojtovi tři roky, tak jsem začala přemýšlet, co budu dělat,“ vzpomíná D.Stádníková. Dříve se ve Školském ústavu umělecké výroby věnovala výtvarnému zpracování textilu. V roce 1990 ji tedy napadlo, že by mohla zkusit šít církevní oděvy. „Začala jsem jako Baťa. Ušila jsem první ornát. Prodal se a já z těch peněz koupila látku na dva ornáty. Pak čtyři a tak to narůstalo. Když bylo jasné, že je zájem, chtěla jsem zřídit dílnu. A když na církevní oděvy, proč ne na nějakém církevním místě?“ Daniela začala obcházet pražské fary. Všichni ji odmítali, až páter Jiří Reinsberg z týnské fary souhlasil s pronájmem místnosti, která původně sloužila jako kostelnický byt. S podmínkou, že Daniela bude dělat kostelníka a zařídí, aby byl kostel otevřený i mimo bohoslužby.Církevní oděvy do té doby šily pouze řádové sestry v Bílé Vodě u Javorníka. Proto zájem o ornáty z Prahy stoupal. "Nějaký…