Žili jsme jako bratři
Reportáž z rozděleného Kypru
Turečtí a řečtí Kypřané (17% a 78% obyvatel Kypru) obývají společně svůj ostrov již 400 let. Většinou žili v obcích, v nichž převažovala jedna komunita, ale výjimkou nebyly ani smíšené vesnice (106 z celkem 619). Po útoku turecké armády v roce 1974 museli řečtí Kypřané opustit okupovanou část ostrova a od té doby žijí obě společenství odděleně. Na obou stranách „zelené linie“ však přetrvalo několik smíšených vesnic, kde byly vazby k domovu a sousedské svazky silnější než nacionalistická hesla a strach. Jednou z nich je Potamia, 30 km od Nikósie, hlavního města Kypru, a pár kilometrů na jih od dělicí čáry. Soužití 200 řeckých a 20 tureckých Kypřanů dokládá, že tyto dva národy mohou žít společně.
Vesnice národního smíření
Dopoledne je Potamia tichá a ospalá. Penzisté vysedávají v kavárně, popíjejí ranní kávu a místností se nese řečtina s měkkým kyperským přízvukem. Měkké souhlásky, blížící se našemu „č“ a „ž“, řečtina nezná. Pocházejí z turečtiny. Kyperské dialekty obou jazyků navzájem obohatily svou slovní zásobu a mají stejnou melodii. Ke konverzaci se přidávají i dva turečtí Kypřané. Řečtina je pro ně oficiálním jazykem, ale i prostředkem každodenní komunikace. Turci poplácávají po ramenou Řeky sedící okolo a mají je za „dobré sousedy a přátele“.Ve vesnici žije pět starých tureckých Kypřanů, zbytek tvoří mladí lidé ve věku 25–35 let s dětmi, kteří pracují jako farmáři nebo zedníci. Pan…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu