0:00
0:00
Dopisy31. 5. 19935 minut

Sladký plod kořene hořkého

Alena Šardunová
Astronaut

Sladký plod kořene hořkého

Mrzí mě, že já, příslušník malého, leč tradičně vysoce vzdělaného národa, musím koncem 20.století napsat tyto řádky. Velmi mě mrzí, že v našem tisku i televizi se popisují školy jako místo hrůzy, duševního útisku, tmářství a nesvobody. Stydím se za to, že jsou „šmahem“ odsuzováni učitelé, kteří bez nároků na peníze, moc a slávu předávali celý život dětem to nejlepší, co podle svého svědomí a možností předat mohli. Víme, že i mezi učiteli se vyskytují lidé labilních nervů, hrubí či bezpáteřní, ale není jich o nic víc než v jiných vrstvách naší společnosti. Většina učitelů se poctivě snaží pěstovat v dětech rozum, lásku ke vzdělání i mravní zásady. Nečekají za svou práci díky a rozhodně si nezasluhují takovou publicitu, jaké se jim nyní prostřednictvím některých médií dostává.V dnešní době máme krásná staronová zaklínadla: demokracii a svobodu. Obojího však může rozumně využít pouze člověk vzdělaný, který ví, pro co se rozhoduje, z jakých příčin vybírá to či ono a jaké budou důsledky jeho rozhodnutí. Bez vzdělání se nerozhodujeme, ale hádáme. Bez vzdělání není pravé svobody.Útok na školy je ve své podstatě útokem na vzdělanost. Školy jsou obviňovány ze všech neduhů, které trápí naši společnost. To školy mohou za kriminalitu mládeže, za neurózy, jimiž trpí značné procento dětí, za špatný vztah mladistvých k práci, za mravní úpadek naší společnosti. Nejsou však skuteční viníci někde jinde? Nejsme jimi snad dokonce my sami? Nejsou vinni…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc