Návod k použití současné české poezie

Návod k použití současné české poezie

Ráno vzduchem prolétl kus hvězdya zaryl se do chodníkukus od domu kde žijem. Prorazil dlažbua roztříštil vodovodní potrubí. Z kráteru stříká voda.Vzal jsem kus černéspečené hmoty do dlaněkdyž vychladl. Byl jako lebka ale těžší.V poledne světlo zesíliloa prošlo záclonou.A časopis se zašklebil. Socha přešlápla. Pán světaze země zdvihl knihu a odhodil ji. „Evropská kulturavznikla vyprávěním příběhu.“ Ale tady se nic neděje.Chtěla tě zabít hvězda. Je po revolucizapal si cigaretu. Intelektuálové jedou na zájezddo Provence. Buď se prodám nebo ne.(z básně Zatmění)

To jsou náhodně vybrané verše z nové sbírky Jáchyma Topola „V úterý bude válka“. Moment svévole, zdánlivě náhodného zakrojení do zdánlivě náhodné matérie, patřil u Topola k jednomu z původních gest: stačí vzpomenout první sbírku, ještě z doby samizdatu, „Náhodnejch 23“. Princip náhody je však povrchní cestou k Topolově poezii.

Milovník třígrošových relikvií

Ve skutečnosti jde o naivní pokus nezatíženě vyprávět. Míra úspěšnosti je v těchto případech zpravidla velmi malá. Autentických, čtenářsky nezatížených autorů je minimum. A už vůbec ne, když se vydají - jako Jáchym Topol ve svých sbírkách (Vlhký básně a jiný příběhy, Krajina s Indiánama) - po stopách narativní, vyprávěcí, a přesto lyrické poezie.Při chronologickém pohledu na zmíněné sbírky je vidět, jak se postupně oprostily od infantilního, povrchně romantického siláctví a rafinovaně přibylo…