Pakty se solidaritou

Pakty se solidaritou

V Německu zůstává neotřesený jen kancléř

Komentář listu Augsburger Allgemeine, otištěný v předvečer Svátku práce, může posloužit jako univerzální úvod do problematiky německé vnitřní solidarity. Podle autora se v Německu stala práce natolik drahou, že se sama svou nákladností likviduje. Pro příklady nebylo nutné jít daleko: právě na následující pondělí byla ohlášena stávka saských a meklenburských železářů a východoněmeckých slévačů. Důvodem bylo nedodržení smlouvy mezi svazem zaměstnavatelů (Gesamtmetall) a odbory (IG Metall) z roku 1991 o postupném vyrovnávání mezd na východě a západě. Smlouva předpokládala oživení východoněmeckého průmyslu a zvýšení platů o 26% - v tehdy sotva rentabilním odvětví. O dva roky později se však recese ještě prohloubila…

Zlaté časy konjunktury

Toto podání situace by však zavádělo a zjednodušovalo. Alespoň odbory se ve svém bojovém tažení odvolávaly na bezprecedentní protiústavní tah Gesamtmetallu, který před naplněním obsahu smlouvy raději sáhl po neslýchaném tahu: jednostranně vypověděl tarifní dohodu z roku 1991. Hospodářský systém demokratického Německa přitom stavěl na odiv právě svoji spolehlivost a stabilitu, bazírující na závaznosti a státní nezávislosti všeobecně platných dohod mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Ovšem to bývaly časy, kdy v podmínkách konjunktury šlo jen o to, jak do budoucna rozdělit očekávaný nárůst zisků. V tomto ohledu skládá německá vzorová demokracie svou…