Bylo by radostněji
Vážená redakce,čtu si právě čerstvý Respekt (10.-16.5.93) a v něm psaní od paní Olivové z Ústí nad Orlicí. Respektuji její názor, ale musela jsem si z hromady starých novin vyhrabat číslo 15 s článkem Terezy Brdečkové „Matka na volné noze“, abych se ujistila, že to bylo o něčem jiném. Přes laskavý tón paní Olivové cítím totiž, že má v sobě stesk nad tím, jak jsou dnešní maminky neuznalé a rozmazlené, chtěly by od státu jen peníze, a přitom jejich matky a babičky vychovaly svoje děti za mnohem horších podmínek. Mohla bych argumentovat také tím, že v jejich době stál Sunar sotva 10 Kčs, zatímco dnes je to 50 korun, ale v tom nevidím podstatu toho, co chtěla paní Brdečková svým článkem říci.Těhotenství ženy, která není v tzv. zaměstnaneckém poměru, je skutečně něco jako těžká nemoc nebo jakási forma živelné pohromy, přestože maminka dítě chce a těší se na ně. Dovedu si živě představit bezmocné běhání po úřadech, odporující si odpovědi a „rady“ úřednic. Stále se měnící vyhlášky a předpisy nedávají jistotu, že vše bude fungovat a že rodina bude moci odhadnout, jak na tom bude finančně po narození dítěte, aby se mohla včas přizpůsobit. Autoři těchto zákonů, vyhlášek a pravidel už vůbec nepočítají s tím, že jsou ženy, které i v mateřství chtějí mít ten luxusní pocit nezávislosti, že se o sebe dokáží postarat samy. To samozřejmě neznamená, že by to měly být horší matky a manželky.Ženy na mateřské dovolené mají omezené možnosti pracovat a přivydělávat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu