Osvětim po padesáti letech
Poláci a antisemitismus
V souvislosti s konfliktem, který se od poloviny 80.let odvíjí kolem umístění kláštera karmelitánek na území vyhlazovacího tábora v Osvětimi, se po světě začalo mluvit o polském antisemitismu, definovaném často jako „antisemitismus bez Židů a antisemitů“. Izraelský premiér Jicchak Šamir dokonce v tomto kontextu v roce 1989 poznamenal, že „Poláci nasávají antisemitismus spolu s mateřským mlékem“. Někteří čelní představitelé židovských kruhů, zvláště severoamerických, jdou tak daleko, že tvrdí, že nebýt silného antisemitismu v Polsku, nedošlo by k holocaustu. Převážně se však mlčí o tom, že právě mezi Poláky je nejvíce vyznamenaných medailí Spravedlivý mezi národy světa, udělované za záchranu Židů ve II.světové válce.
Země zaslíbená
Polsko bylo od XIV.století, kdy král Kazimír Veliký pozval do země Židy pronásledované v západní Evropě, nazýváno krakovskými a pak varšavskými rabíny dokonce zemí zaslíbenou. V XVII.století tu žily dvě třetiny všech Židů na světě. Před druhou světovou válkou to bylo 3,5 miliónu. Holocaust přežilo v Polsku sotva 100 tisíc Židů. Většina z nich emigrovala bezprostředně po skončení války do Izraele nebo do Spojených států. Kolem 20 tisíc Židů bylo nuceno opustit zemi během antisemitské kampaně Gomulkova režimu v roce 1968. Dnes žije v Polsku ještě asi jeden a půl tisíce Židů, kteří vyznávají víru svých předků, a asi tři tisíce dalších, kteří se hlásí k židovskému…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu