Utrpení vzdělané ženy v Americe

Utrpení vzdělané ženy v Americe

Vážená redakce,po příletu ze Spojených států se mi náhodou dostal do ruky váš časopis s článkem „Rozhovor s Josifem Brodským“. Pana Brodského jsem potkala na konferenci básníků na Duke University, Durham, North Carolina, 1991. To ale není tak důležité.Důležitější jsou řeči pana Brodského na téma Ameriky. Jeho popis USA je dán tím, že to vysvětluje muž, který přišel do Států jako „celebrity“, a ne jako obyčejný „regular“ občan. Mohu jenom říci, že pan Brodskij nemá o skutečných Spojených státech jediné tušení, protože nikdy takové Státy neprožil a neprožije. Židovská společnost nemá s takovými Státy, které prožívají miliony vzdělaných, talentovaných lidí, co nemají Někoho Někde, aby jim pomohl tam, kam by dávno patřili, vůbec nic společného.Samozřejmě jsem neprožila osobní utrpení pana Brodského, ale to, co jsem prožila a prožívám v zemi „Svobody, Demokracie a Příležitosti pro všechny“ si se zlem a bezvýchodností prováděné komunisty vůbec nezadá. Jestli pan Brodskij říká, že Američané „chovají respekt k dodržování lidských práv“, má asi na mysli sám sebe a jemu podobné, protože já, vědecká pracovnice první generace, jsem se se žádnými lidskými právy, která by zahrnovala také mne, ještě nesetkala.Chtěla bych pana Brodského slyšet, kdyby poznal Ameriku, která ponižuje akademicky vzdělané lidi a nutí je pracovat za málo, anebo vůbec za nic. Zkušenosti pana Brodského o Americe nemají se skutečnými Spojenými státy vůbec nic společného…