Jako člen skutečně revoluční gardy

Jako člen skutečně revoluční gardy

Nemám rozhodně důvod zlehčovat hrůzy německého nacismu. Moje manželka byla - ještě za svobodna - odsouzena německými nacisty k smrti a vyvázla - takřka zázrakem - několik vteřin před popravou, spolu s malým hloučkem, kdežto většina českých i jiných zajatců byla pobita. I já jsem něco zažil jako člen ne rabovací, ne rudé, ale revoluční gardy. Nechci zlehčovat hrůzy nacismu německého, ale ani ne českého. Kardinální chyba spočívá v tom, že se říká: „To a to spáchali Němci“ nebo „to a to spáchali Češi“. Ve skutečnosti to spáchali někteří Němci a někteří Češi. Z Čechů byli potrestáni jen aktivní kolaboranti, z českých Němců však byli potrestáni prakticky všichni, i ti indiferentní; ba i velmi důslední a aktivní antifašisté, kteří např. za války u sebe prokazatelně skrývali uprchnuvší spojenecké zajatce a jinak se angažovali aktivně a s rizikem proti Hitlerovi. Alespoň těmto vyhnancům by se měl náš stát zvlášť a individuálně omluvit. (Tím spíše, když se distancují od odškodňovacích požadavků pana Fr.Neubauera, který ostatně nemluví jménem všech vyhnanců od nás.)Pozemská spravedlnost nemůže napravit všechny historické křivdy a já také nejsem pro plné odškodňování křivd příliš dávných, a tudíž dnes již těžko zjistitelných. (Nelze např. dnes již zjistit, který český Němec nabyl tehdy svého majetku poctivě a který tzv. „arizací“.) Věci však mají být pojmenovány pravým jménem. Již slovo „odsun“ je záměrně zamlžujícím eufemismem (podobně…