0:00
0:00
Téma3. 5. 19939 minut

Jestli bych šel do Bosny? Záleží na podmínkách ...

Astronaut

Jestli bych šel do Bosny? Záleží na podmínkách …

Osmdesáti profesionálům z české jednotky OSN skončila mise v Chorvatsku

↓ INZERCE

Bránou kasáren vjíždí na ostře osvětlené prostranství dva autobusy a bílý kamión s obrovskými písmeny UN na bocích. Je úterý, 27. dubna 1993, půl jedenácté večer. Ze služby na území Chorvatska se právě vrací osmdesát mužů. Unavení vojáci vystupují na asfalt českokrumlovské základny Mírových sil OSN a navzájem se objímají: z radosti, že přežili svou misi. Jeden z jejich kolegů padl, další byl raněn. Před dvěma dny je na stanovištích v krizové oblasti vystřídalo osmdesát jiných vojáků. Kolik jich ještě bude následovat, dnes nikdo nedokáže odhadnout.

Kdo nemá strach, je blázen

Autobusy zastavují před velitelstvím. Transparent nad vchodem hlásá: „OSN - záruka míru a bezpečnosti světa.“ Bílou budovu zdobí ještě nadživotní obraz Jana Žižky se vztyčeným palcátem a heslo „Musíme naučit lid dovedně bojovat“.Vojáci se pod obloukovkami seřazují do zástupu, velitel jim krátce děkuje za vzornou službu. Pak dává rozchod a všichni pomalu odcházejí pryč.„Byla to obrovská životní zkušenost.“ Třiatřicetiletý major Karel Klínovský vzal pobyt v Chorvatsku jako šanci ověřit si své schopnosti. „Měl jsem samozřejmě strach,“ říká. "Kdo ho nemá, je blázen. Myslím, že většina šla do UNPROFOR kvůli penězům. Ale bylo to tvrdé, nejen služba v terénu, dávala nám zabrat i ponorková nemoc. Někteří to nevydrželi a museli odejít."Automechanik Radek…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články