O nacionální bezohlednosti

Kurt Langer sám byl svědkem šestadvaceti bestiálních vražd. Vraždilo se třeba takto: šestnáctiletý ztýraný chlapec uteče z lágru ze strachu před dalším týráním a ukryje se u rodičů. Je „vypátrán“, znovu ztýrán a zastřelen. Nebo: český partyzán si na radnici pohrával s ručním granátem, ten mu vybuchne a zabije ho. Za trest bylo zastřeleno dvacet Němců. Správa města skutečný průběh nehody zatají a rozšíří smyšlenou verzi o atentátu.

To jsou některé scény z knihy Dny strachu (vydal Institutu pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1992). Její autor Kurt Langer pochází z Bruntálu ve Slezsku. V roce 1944 ukončil doktorátem studium germanistiky na pražské německé univerzitě. Od konce července 1945 žije v Německu (později SRN). České vydání je výsek z Langrova celoživotního deníku a obsahuje denní záznamy od 13.dubna do 29.července 1945. Dny strachu mají formu deníku, ale v pravém slova smyslu to deník není. Byl sepsán až na podzim roku 1945 a později patrně ještě upraven. To ale nic nemění na věrohodnosti zprávy, neboť: „Všechno, co se v předchozích týdnech událo, se mi vybavovalo čerstvě a bezprostředně a nebylo pro mě těžké vylíčit věrně všechny své zážitky.“ To, o čem píše Langer, je něco, co si my Češi neradi přiznáváme: vytrvalé, každodenní ponižování a týrání německých obyvatel někdejších Sudet českými lidmi.

My jsme kolektivně nevinní?

To, co se dělo v poválečných měsících v Bruntále, nebylo nic výjimečného. A někde, jako…