Někdo bude okraden

Zastánci i odpůrci tzv. supernulové varianty dělení bývalého federálního majetku mají jedno společné: všem jde o dobré vztahy se Slovenskem. Diskuse o tom, zda je lepší za každou cenu a jednou provždy ukončit majetkové tahanice, nebo naopak počkat, až se v Bratislavě dostane k moci někdo, s kým bude rozumná řeč, ovšem ani nezačala. Důvod je zřejmý: česká strana nemá jasno, kde je hranice, za kterou se jí už přátelské vztahy se Slovenskem nevyplatí.

Bratislava nechce jednat

Česká reprezentace má dnes vůči Slovensku jednu základní nevýhodu: je to Klausova a nikoliv Mečiarova vláda, kdo potřebuje, aby mezi Prahou a Bratislavou vládly dobré nebo alespoň snesitelné vztahy. Na Slovensku máme miliardové pohledávky, potřebujeme rychle vybudovat skutečnou česko- slovenskou hranici a přinejmenším ještě několik následujících let musíme udržet vzájemný obchod. Navíc mají Češi ke Slovákům prokazatelné sympatie (podle posledního průzkumu IVVM má 80% občanů ČR Slováky nejraději ze všech sousedních národů). Žádný český politik si proto nemůže dovolit bušit pěstí do stolu a stavět svou image na vytváření „slovenského nepřítele“.Na Slovensku je situace jiná. Viditelné přátelství k bývalým partnerům tu (kromě několika jednotlivců) neexistuje ani v řadách protimečiarovské opozice. Taktika bratislavské vlády ve věci dělení federálního majetku je proto vcelku pochopitelná. Stačí trocha drzosti a slovenská reprezentace může vůči Praze donekonečna vznášet naprosto…