Kdo je v čítankách
Při listování novými čítankami se nechtě vybavují úryvky proslulé písně Jaroslava Hutky: Minulost mává nám/ jazykem po předcích…
Jak to vypadá s „mávající minulostí“ v nových čítankách? Posměšně se mluvívalo o „čítankových“ mustrech a o tom, že ten či onen spisovatel byl kdysi „vyškrtnut“ a teď že se má „vrátit“ do čítanek.Ve skutečnosti lze ze stovek zakázaných autorů zařadit do čítanek jen několik málo. (A je to dobře, děti na školách jsou i tak přetěžovány množstvím látky.) Podstatnější je sama strukturace a koncepce čítanek a učebnic. Vyhovují věcně? Dá se s nimi na školách pracovat? Neprojevuje se v nich ideologický obraz kultury naruby?
Nenafukovat děravý stan
Nahlédněte do tří čítanek české literatury, které vyšly v letech 1991–1992. Dva roky po převratu by už měl nastat čas promyšleně připravovaných učebních textů. První rozsáhlejší knihou zřejmě byla Pecharova Čítanka samizdatové a exilové literatury. Jak říká název, výběr se omezuje na autory „neoficiální“, tedy v domácích nakladatelstvích nevydávané. Zastoupeny jsou výrazné individuality samizdatu a exilu (Vaculík, Havel, Patočka, Šiktanc, Kundera, Lustig, Diviš a další); celkem víc než šedesát jmen. Nejasné je však načasování záběru. Naprostá většina textů spadá do sedmdesátých a osmdesátých let, přitom se objevují i díla let šedesátých, ba i padesátých (Čep, Hanč, Kolář, Zahradníček). Jsou-li zařazeni Zahradníček s Čepem, není jasné, proč chybí Hostovský,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
