Papíry na domov
„Jsme čeští výtvarníci ukrajinského původu,“ říkají Natálie (31) a Alexandr (32) Kozlovovi, uprchlíci, kteří se rozhodli stát občany České republiky.
Vystoupili z vlaku na Hlavním nádraží v Praze předposlední březnový den roku 1991. V tu chvíli měli jen dva batohy oblečení a jedinou jistotu: zpátky na Ukrajinu nemohou.„Kamarádi nám poradili, abychom šli na cizineckou policii do Olšanské,“ vzpomíná Alexandr. „Tam na nás koukali jak na zjevení a tvrdili, že žádné uprchlické tábory v téhle zemi neexistují a že jsme si o azyl měli požádat hned na hranicích v Čierné nad Tisou. Mysleli si snad, že jsem se cestou zbláznil. Okamžitě by mě poslali zpátky.“ Manželé Kozlovovi se proto s pomocí svých českých přátel obrátili přímo na ministerstvo vnitra. Tam s nimi už úředníci jednali jinak. Začátkem dubna putovali do uprchlického tábora v Jezové u Bělé pod Bezdězem.
RUCH a nacionalismus
V době, kdy odešli z tehdejšího SSSR, byli Alexandr s Natálií už devět let manželé. Oba studovali výtvarné umění na Akademii Věry Muchinové v Leningradě - Alexandr sochařství a Natálie design. Alexandr se angažoval v ilegálním ukrajinském hnutí RUCH. „Souhlasil jsem hlavně s jejich názory na Černobyl a komunistickou propagandu kolem této katastrofy,“ říká. "Později mi na Ruchu začal vadit nacionalismus. Jestli něco opravdu nesnesu, tak je to posuzování člověka na základě toho, kde se narodil nebo jakou má barvu pleti."Definitivně se rozhodli v zimě 91.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
