Ekonomika vášně

Ekonomika vášně

Automaty loni vyhrály na 2,5 miliardy korun

Již samotný název klame. Výherní automaty přirozeně neslouží k tomu, aby na nich lidé vyhrávali peníze. Právě naopak. Jsou totiž seřízeny tím způsobem, že se pravděpodobnost výhry pohybuje v rozpětí mezi 60 až 80 procenty vsazeného obnosu. Tyto cifry přitom rozhodně neplynou z libovůle provozovatelů - přikazuje je zákon České národní rady z května 1990. Praxe je tudíž taková: i nejvelkorysejší automat ze stokoruny za určité časové období vrátí pouze 80 Kčs. Z nich potom šedesát čtyři a tak dále. Přitom dnes v českých zemích těchto přístrojů legálně pracuje na 20.000; kolik jich působí na černo, nikdo neví. Na každého „banditu“ prý v průměru připadá měsíční tržba něco přes deset tisíc korun. Jenom oficiálně přihlášené stroje proto za rok celkově vyhrají přibližně 2,5 miliardy; na vlas tolik prohraje obyvatelstvo. Z toho vzniká obava, že automaty ruinují rodinné rozpočty. Jedná se ale o předsudek: průměrná ztráta připadající na jednoho občana (včetně kojenců) zde nepřesáhne dvacetikorunu měsíčně. Investovat ji třeba do televizní Tutovky se však pokládá za zcela normální. Společenská patologie začíná až v těch hernách, kde se porušuje zákon. Jejich klientela se však převážně rekrutuje ze sociálních skupin, které mají tzv. rychlé peníze. A ty žádné zákazy neodradí. I za minulého, proti hazardním hrám ostře laděného režimu díky nim vesele prosperovala tajná doupata, kde se v „tetě“ nebo v "božím…