Válka v rukou diplomatů

Loni v květnu došlo k prvním větším srážkám mezi chorvatskou policií a srbskými ozbrojenci. Po devíti měsících bojů nastal klid a intervence modrých helem OSN je takřka na spadnutí. Devět měsíců tedy trvalo, než se na East River pohnuli ke konkrétnějšímu činu. Lze jen doufat, že v případě Bosny a Hercegoviny bude OSN hbitější, aby do této republiky nepřišla už jen hasit spáleniště jako do Chorvatska.

Zpomalené reakce světové organizace jsou sice notoricky známé, přesto je chorvatský případ až příliš očitý. Chorvati sami přiznávají, že navzdory početné chorvatské populaci ve Spojených státech je jejich vliv na State Department a tudíž i na OSN slabý, mnohem slabší než vliv srbské lobby, přestože amerických Srbů je mnohem méně. Faktem zůstává, že ve chvíli, kdy se řešení jugoslávského rozpadu přeneslo z Evropy do Spojených států, se pro srbskou stranu otevřely slibnější vyhlídky. Plán příchodu modrých helem může Srbsku při troše diplomatického štěstí zajistit trvalou moc nad třetinou chorvatského území.

Mírová ofenzíva Bělehradu

Obratnost srbské diplomacie a propagandy je opravdu pozoruhodná. Evropské společenství uvažuje o zrušení protisrbských hospodářských sankcí, Butrus Ghálí vyjednal čestné stažení federální armády (JNA), práva Srbů v Chorvatsku jsou ožehavým mezinárodním tématem, přičemž nikdo nemluví o právech Albánců v Kosovu nebo právech Chorvatů a Maďarů ve Vojvodině (obě tyto oblasti jsou pod srbskou kontrolou, a…