Muslimové z NATO

O Istanbulu se říká, že má nespočítaných 16 miliónů obyvatel, a denně se rozrůstá o domy bez stavebního povolení nebo jen o přístřešky. Aby nová čtvrť získala oprávnění k existenci, stačí prý postavit tam mešitu. Toto místo má moderní evropské obchodní domy i tradiční čtvrti s antickým zdivem a staletými platany. Cestu z evropské části Istanbulu do asijské lze vykonat velkou lodí za cenu lístku na autobus. Úslužní číšníci roznášejí horké nápoje, levnější než v západní Evropě, dokonce levnější než v Bulharsku nebo u nás. Loď zastaví u nádraží Hajdara Paši: sto let tradice, mramor, nablýskaná měď, křišťálové lustry. Lístky v pokladně vydává počítač. Vlak přijede na minutu přesně, je čistý, moderní, levný. Podobně je to s autobusy, nemluvě o letadlech.

Inflace 71% ročně

V Turecku je domácí zboží levné, dovážené citelně dražší. Trička na pěší zóně v Ankaře stojí několikrát méně než v Evropě. Textil „made in Turkey“ dnes už zdobí výkladní skříně i v lepších čtvrtích Paříže. Dovážené adidasky jsou zas téměř nedostupné.

„Kdybychom tak mohli víc vyvážet,“ povzdychl si novinář Aziz. „Textil, kůži, potraviny, elektroniku, chemické výrobky, stroje. Že je život v Turecku levný? Jak pro koho. Já jsem dobře placený, beru 400 dolarů, normální plat nepřevyšuje 200. Ale i když pracujeme se ženou dva, neušetříme ani na dovolenou.“ Podobně odmítá pít tureckou kávu: „Moderní člověk pije švýcarské nescafé.“ A kouří camelky - turecké…