Mít doma stroj, se kterým mohu dýchat
PhDr.Marie Opavová už několik let nemůže žít bez kyslíkového přístroje. Patří totiž mezi několik desítek lidí, kteří jsou stejně jako pacienti na dialýze odkázáni na pomoc stroje.
PhDr.Marie Opavová už několik let nemůže žít bez kyslíkového přístroje. Patří totiž mezi několik desítek lidí, kteří jsou stejně jako pacienti na dialýze odkázáni na pomoc stroje. Nemoc dr.Opavové (chronická respirační insuficience neboli snížení tlaku kyslíku v krvi) neumí dnešní medicína vyléčit. Stroj ji sice udržuje jakž takž v kondici, ale tělo stejně pracuje na rezervy a rychle se opotřebovává. I lehké nachlazení je pro ni katastrofou. „Když dostanu chřipku, nedokážu ani číst nebo poslouchat rádio,“ říká. „V jednom kuse musím být napojená na stroj, ležím a jenom mám zavřené oči. Když udělám pár kroků, rozbuší se mi srdce, zmodrám a nemůžu dál.“
Ni
c než dýchat
Když bylo Marii šest let, dostala černý kašel a pak několikrát zápal plic; v deseti musela poprvé do nemocnice. Po návratu jí jedna paní s úsměvem řekla: „Ty jsi ještě živa? Vždyť říkali, že jsi umřela.“ Vychodila školu a vystudovala klasickou latinu a češtinu na filozofické fakultě v Praze. Vdala se, vychovávala dítě. Pak se náhle přihlásila nemoc.
"Jednou jsem šla s manželem a synem na procházku. Pamatuju se, že na polní cestě, která se táhla do mírného kopce, jsem najednou nemohla dál. Musela jsem se zastavit, srdce mi šíleně bušilo, lapala jsem po dechu. Po lékařském vyšetření mi doktoři řekli, že mám astma. Vlastně mě to ani moc nepřekvapilo, asi jsem to nějak tušila už dřív. Zpočátku jsem si dokonce myslela, že se vlastně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu