Obávám se radikalizace,

Pane ministře, Lotyšsko se konečně osvobodilo od sovětského impéria a je mezinárodně uznaným samostatným státem. Jaké jsou jeho současné vztahy ke Společenství nezávislých států?

Říkáte „Lotyšsko se osvobodilo“. Ve skutečnosti je však svobodné jen na papíře. Zůstává velmi závislé jak hospodářsky, tak vojensky na SNS. Dokud naše území neopustí poslední sovětský voják, nemůžeme mluvit o nezávislosti. Je to především politická otázka, protože když se podíváte na celkové politické změny v bývalém SSSR, zdá se, že Společenství nezávislých států je jen velkou fikcí. Vzniklo proto, aby se osvobodilo od Gorbačova, ale také kvůli uklidnění veřejnosti v někdejším SSSR i ve světě.

Toto společenství nemá ve skutečnosti ani právní, ani jiný základ. Pokud Ukrajina a Bělorusko nevytvoří s Ruskou federací seriózní politickou a hospodářskou strukturu - a zastávám názor, že k tomu nedojde -, pro Rusko bude mimořádně obtížné odejít z Pobaltí. Ostatně stěží zvolí tuto cestu, protože by tak ztratilo jeden z přístupů do Evropy a vojenské základy v Baltském moři.

Pokud jde o naše východní sousedy, zatím se nedá mluvit o nějaké vážné spolupráci, protože tam panuje ohromný politický a hospodářský zmatek. Dokud si toto země SNS nevyřeší, je vážná spolupráce otázkou vzdálené budoucnosti. Náš časový horizont je omezován nutností „hasit požáry“, zabýváme se pouze pragmatickými problémy, jakými je například zajistit obilí, krmiva či palivo.